Studijní pobyt na „Det danske Institut i Athen“ (The Danish Institute at Athens)

Účastník:     PhDr. Tomáš Alušík, PhD.

Termín:     10. – 17. září 2006

Cíl:   Atény, Řecko

Účel:    Studijní pobyt na „Det danske Institut i Athen“ (The Danish Institute at Athens)

Komunikace: angličtina (bez tlumočníka)

Úhrada:      akce se uskutečnila na pozvání „Det danske Institut i Athen“ (www.diathens.com), který hradil ubytování a stravování; MHMP hradil cestovné

Dne:  8. 11. 2006 

Časový průběh cesty:

Ne 10.9. Odlet Praha – Athény (11:55), přílet do Athén (15:30); ubytování v hostelu Dánského institutu (22 Parthenonos Street, Makrigianni, Athens)

Po 11.9. Pobyt a diskuse v Institutu a studium v Nordic Library

Út 12.9. Návštěva antických i středověkých památek a muzeí (Akropolis a její svahy, řecká a římská Agora + jejich muzea)

St 13.9. Návštěva 1st Ephorate of Prehistoric and Classical Antiquities (2-4 Makrygianni Str., Athens); návštěva některých dalších zahraničních archeologických misí (škol) v Řecku – British School of Athens (52 Suidias Str., Athens), American School of Classical Studies in Athens (54 Suidias Str., Athens) a studium v jejich knihovnách a archivech

Čt 14.9. Návštěva antických památek a muzeí (Olympeion, Kerameikos + muzeum, pahorky okolo Akropole, některé záchranné výzkumy v oblasti centra města; návštěva National Archaeological Museum of Athens (44 Patission Str., Athens)

Pá 15.9. Pobyt a diskuse v Institutu, studium v Nordic Library; večer přednesení přednášky

So 16.9. Výlet na ostrov Aigina v Sarónském zálivu a návštěva tamních archeologických lokalit a muzeí (Chrám Athény Afaie; Kolonna + muzeum)

Ne 17.9. Odlet Athény – Praha (15:30), přílet do Prahy (18:00)

Předmět cesty a její přínos:

Cesta se uskutečnila na pozvání Dánského Institutu a zahrnovala kromě důkladného studia archeologických památek Athén a jejich muzeí také důležité diskuse, konzultace a studium v bohatě vybavených archeologických knihovnách. Tento týdenní pobyt mi umožnil také blíže se seznámit s celkovým prostředím památek a jejich zasazením do kontextu (centra) města. Athény jsou dnes rozlehlé, stále – poněkud chaoticky – rostoucí město znečištěné zejména výfukovými plyny dopravních prostředků a průmyslových podniků. Všechny tyto momenty se bohužel podstatnou měrou podílejí na ohrožování či mnohdy postupném ničení nejen archeologického kulturního dědictví, z něhož některé nejvýznamnější památky byly zapsány na seznam UNESCO.

Archeologické památky ve městě jsou ohrožovány nejen špatným životním prostředím, ale také rychlou zástavbou, která si vyžaduje nutnost provádění záchranných archeologických výzkumů. Právě problematice městské záchranné archeologie a ochraně archeologických památek in situ byl věnován podstatný čas při diskusích a konzultacích v Dánském Institutu i při návštěvě na 1. Eforátu prehistorických a klasických starožitností (jedno z lokálních pracovišť řecké památkové správy – u nás bychom ho mohli srovnat s územním odborným pracovištěm NPÚ – spravující výhradně veškeré prehistorické a antické památky v dané oblasti, v tomto případě v rámci hranic Athén). 1. Eforát byl (a stále ještě je) mimo jiné řídícím pracovištěm činným při záchranných archeologických výzkumech při stavbě nových tras athénského metra a – spolu s dalšími pracovišti - budování sportovišť pro Olympijské hry v roce 2004 v posledních několika letech.

S problematikou (městské) záchranné archeologie úzce souvisí problém ochrany a konzervace nalezených památek, zejména zbytků architektury in situ. Příklad Athén ukazuje, že není dobré a nepůsobí příliš dobře ponechání těchto památek bez jakékoli ochrany v místech, kde probíhá intenzivní zástavba hlavně vysokými budovami. Je proto třeba regulovat zástavbu v blízkosti nejvýznamnějších památek, například vyhlášením ochranných pásem. Také nově vznikající architektura v oblasti husté koncentrace nejen archeologických památek by měla respektovat duch a charakter místa a působit spíše nenápadně v kontextu již existující architektury.

Tento pobyt také mi ukázal, v čem je velká síla athénské nejen záchranné archeologie, totiž v prezentaci. I sebenepatrnější antický architektonický (nemovitý) pozůstatek nebo místo po významném nálezu movité památky je ohraničeno – často v zeleni a je tedy součástí parkových úprav místa – a označeno vysvětlujícím, téměř vždy dvojjazyčným textem. Zejména na pahorcích okolo Akropole (Musaion, Nymphaion, Pnyx) jsou tamní archeologicko-architektonické památky (několik svatyní, zbytky antických cest a několik fází hradeb starověkých Athén) velmi dobře očištěny, označeny, zakonzervovány a velmi citlivě zasazeny do parkově upravené krajiny. Velké množství původních antických kamenných bloků – jinak na první pohled „neatraktivních“ - nalezených při čištění a konzervaci nebylo odvezeno a uloženo v depozitářích muzeí, ale byly použity v rámci terénních a parkových úprav – např. na dlažbu cestiček, tvorbu vyhlídkových plošin, odpočívadel či laviček. Tímto byly sice tyto archeologicko-architektonické pozůstatky sice vystaveny vlivům přírody a lidské činnosti (zejména chůze), ale byly zasazeny do jejich původního kontextu a alespoň částečně jim byla navrácena jejich funkce. Celé prostředí oněch pahorků tak bylo zatraktivněno nejen esteticky, ale i pro návštěvníky. Také ve stanicích nových tras metra jsou prezentovány výsledky archeologických výzkumů v jejich okolí na vícejazyčných velkoformátových panelech a je zde také prezentován ve vitrínách výběr z archeologických nálezů (keramika, kosti, mince apod. – alespoň v kopiích).

 Závěrem je možno podotknout, že Athény žijí archeologií a svojí slavnou minulostí. Podobně jako v Praze, narážíme na památky – hlavně ty archeologické – téměř na každém kroku v rámci širšího centra města. Athény však důsledně prezentují téměř všechny prvky archeologického kulturního dědictví a jejich obyvatelé i návštěvníci na ně narážejí i při tak každodenních činnostech, jako jsou procházky parkem či cesta metrem. V tomto má tedy Praha co dohánět a od Athén se může lecčemus přiučit.