Studium přístupů památkové ochrany ve městech Mainz, Ingelheim, Trier (Trevír), Aachen (Cáchy)

Účastníci: ing. Martina Dolečková, PhDr. Libor Zeman

Odbor: kultury, památkové péče a cestovního ruchu MHMP

Termín: 1.10. – 5.10. 2006

Destinace: Mainz, Ingelheim, Trier (Trevír), Aachen (Cáchy)

Účel: dochovaných historických urbanistických celků a historické architektury ve vztahu k funkcím a potřebám současného města    Komunikace:        němčina (bez tlumočníka)

Úhrada: MHMP

Zprávu vypracovali: Ing. Dolečková, PhDr. Zeman

 

Časový průběh cesty:

1. 10. 07                odjezd vlakem z Prahy do Mainzu

Mainz je hlavním městem německé spolkové země Porýní-Falc (německy Land Rheinland-Pfalz). V letech 782-1802 byla Mohuč centrem vlivné mohučské arcidiecéze, jejíž arcibiskup byl po staletí jedním z říšských knížat a kurfiřtem. Po jejím zániku pak zde byla založena dodnes existující mohučská diecéze.

První zmínky o Mohuči jsou spojeny s původní usedlostí římských legionářů Moguntiacum, založené roku 13 před Kristem (starší zdroje uvádějí 38 před Kristem). Tato usedlost byla skoro 500 let součástí římské říše. Od roku 780 do roku 1803 se Mohuč stala hlavním sídlem arcibiskupů a říšských knížat. Arcibiskup Siegfried III. z Eppsteinu prohlásil v roce 1244 Mohuč za svobodné město (privilegium emancipace od městských pánů), město si udrželo tento titul až do roku 1462. Toto období je také považováno za dobu největšího rozkvětu a rozmachu Mohuče. S Mohučí je úzce spojena postava Johannese Gutenberga, který svými inovacemi a vynálezy dosáhl toho, že se knihtisk stal použitelný pro levnou a masovou produkci knih.

V Mohuči má velkou tradici oblast vědy, výzkumu a vzdělání. Velkou zásluhu na této tradici má Univerzita Johannese Gutenberga. Gutenbergova univerzita úzce spolupracuje s Karlovou univerzitou v Praze, s Ostravskou univerzitou a s Vysokým učením technickým v Brně. V Mohuči sídlí Adademie vědy a literatury (Akademie der Wissenschaften und der Literatur), jejíž součástí je Institut evropských dějin Institut für Europäische Geschichte. Dále pak zde Vysokou odbornou školu stavebních inženýrů a architektů, geoinformatiky a hospodářských věd a Vysokou odbornou školu uměleckých řemesel a umění.

V Mohuči se nachází řada historických muzeí. Nejznámějším je Gutenberg-Museum. Ke shlédnutí nabízí toto muzeum mimo jiné i historii výrobu papírů a v trezorových prostorech prezentuje přes čtyřicet originálů Gutenbergovy bible. Dalším známým muzeem je Römisch-Germanisches Zentralmuseum, které obsahuje rozsáhlou sbírku památek z doby římské.

   

2.10. 07 cesta vlakem do Ingelheimu

prohlídka Ingelheim 

cesta zpět do Mainzu

Ingelheim byl jedním ze čtrnácti palácových komplexů, které Karel Veliký sponzoroval, a patřil vedle Aachen a Nijmegen k jím nejpreferovanějším. Pfalz se nachází v dnešním Nieder-Ingelheim, asi 15 km západně od biskupského Mainzu, poblíž staré římské silnice spojující Mainz a Bingen. Z pfalze jsou zachovány jen zbytky v lokální zástavbě; systematické vykopávky od r. 1909, v současnosti opět intenzivní (vedené H. Grewem již po několik let). V římské době (100-230/60) patřila lokalita do zázemí dvojitého legionářského tábora v Mainzu a ve francké době zde bylo přinejmenším osm dvorců a hřbitovy. Dvorce v 8. st. byly v majetku krále - na místě ottonského křížového kostela byl nalezen jeden z těchto franckých domů vybudovaný jako dvojlodní stavba s dřevěnými podporami hřebenu střechy.

V r. 742/3 nechal král Karloman vybudovat chrám sv. Remigia na místě jedné francké villy, čímž předznamenal pozdější monumentalizaci místa. Přítomnost franckých králů zaznamenána poprvé v pramenech ale až za Karla v r. 774, když se zde zastavil při návratu ze své první italské cesty. Po rozdělení říše v 9. st. je zaznamenáno málo královských návštěv, zato za Otty I. byly častější. Roku 997 dal podle pramenů Otta III. ingelheimskou kapli (ta bývá některými badateli ztotožňována z křížovým kostelem) nově založenému ženskému klášteru při pfalzi (kaple).

Základní půdorysné rozvržení paláce se  sestává z takřka čtvercové části ca. 99,5 x 91,5 m a půlkruhové exedry s průměrem 87 m, opatřené sedmi věžemi. Délka hlavní V-Z osy komplexu je 142,5 m šířka  včetně přístaveb dosahuje 114,5 m; výškový rozdíl svažujícího se terénu je ca. 13 m. Na hlavní ose areálu leží ve vzdálenosti ca. 445 m na západ  předkarolinský kostel sv. Remigia, snad využívaný jako první palácová kaple.

V jihozápadním sektoru je královský sál (aula regia), orientovaný na jih (vystavěn souběžně s pomyslnou stranou pravoúhlé části paláce). Podlaha apsidy sálu je o tři schody zvýšena a byly v ní čtyři okna s půlkruhovým završením. Východní stěna je zachována až do výšky 8 m,  k náběhu klenby apsidy. Sál je v interiéru  zhruba 14,5 m široký a a 33 m dlouhý; předpokládaná výška 13,4 m (40 karolinských stop).

Severní křídlo s orientací V-Z měří jako celek na délku 59,8 m a na šířku 11 m a je orientováno kolmo vzhledem k aule. Interiér byl dělen na šest místností nepravidelné šířky od 8 do 13 m. K jižní vnitřní obvodové zdi běžící paralelní zeď poukazuje na možnou existenci koridoru – snad součást peristylu. Na východním konci křídla se přimyká další stavba předstupující na severní straně o 6,5 m do exteriéru pfalze) – v tomto pravoúhlém prostoru o rozměrech 23,5 x 14 m nebyly dosud objeveny známky po vnitřním členění. Severní křídlo bývá obvykle interpretováno jako obytná část paláce, ale chybí pro to jasné důkazy (jako např. zbytky vytápění). Tři rizalitové výstupky na exteriéru jsou možným poukazem na snahu po monumentálním členění fasády.

 

3. 10. 07                  odjezd vlakem z Mainz do Trieru 

prohlídka města – Hlavní náměstí – Hauptmarkt, románský dóm sv. Petra s pokladnicí, první gotický kostel v Německu – kostel P. Marie (Liebfrauenkirche), Zemské muzeum (Landesmuseum),  císařské lázně ze 4.stol., římský amfiteátr z 1.století, antické lázně (Barbarathermen), římský obloukový most – Römerbrücke, Černá brána – Porta Nigra, rodný dům Karla Marxe

přejezd vlakem do Cách

Navštívené památky

Porta Nigra
Brána byla postavena kolem roku 300 a je patrně nejkrásnější ze všech římských městských bran, které se dochovaly. V 11. až 18.století byla přebudována a plnila funkci dvoupatrového kostela sv. Simeona. Brána je vysoká 30m, široká 36m, hloubka stavby činí okolo 21m a byla částí asi 6,5km dlouhých městských hradeb. Pískovcové bloky, z nichž je vystavěna, byly původně světlé, ale později ztmavly.Ve středu objektu jsou dvě klenuté, volně průchozí brány, které svědčí o dvojsměrném provozu, a vnitřní dvůr Zwinger. Nad nimi je dvoupatroví stavba ohraničená na bocích dvěma mohutnými věžemi. Východní věž byla v postrománské době snížena.

Císařské lázně
Stavba lázní byla zahájena pod vedením Konstantina Velikého a dokončena v 1.polovině 4.století. V raném středověku byly zdejší stavby součástí městského opevnění, později však sloužily jako zdroj kamene pro nové stavby.Rozvaliny lázní vytvářejí pravoúhlou kompozici 250m dlouhou a 145 m širokou. Dodnes se zachovaly stěny horských lázní se dvěma poschodími nad sebou a rozsáhlý suterén.Vykopávky nebyly dosud dokončeny.

Římský amfiteátr
Nestarší dochovaná římská stavba města z doby okolo roku 100n.l. Počet míst k sezení dosahoval 20 tis. Amfiteátr byl ve středověku podobně jako císařské lázně zdrojem kamene pro další výstavbu města. Do současné doby se dochovaly základy stavby. Ve třech úrovních uspořádané řady sedadel byly sestaveny z kamenných kvádrů. Horní ovál řady byl 140m dlouhý a 120m široký.

Římský obloukový most – Römerbrücke
Nestarší most severně od Alp, na kterém je dodnes možný provoz. Základy stavby jsou datovány do 2.stol. n.l. Pět ze sedmi pilířů se zachovalo dodnes.  Kamenný most má 8 oblouků a zábradlí. Horní část je rekonstruována, pilíře jsou vesměs původní. Na třetím pilíři je instalován kříž, připomínající obnovu mostu v roce 1718.

Antické lázně (Barbarathermen)
V době návštěvy z důvodů restaurátorských prací uzavřeny.

Z odborné literatury:Z celého areálu se dochovaly pouze základy a zbytky pecí. Lázně byly původně postaveny na ploše 172/240m. Zahrnovaly studenou a teplou lázeň a dva vyhřívané plavecké bazény. Vykopávky nebyly doposud dokončeny. Z výzdoby se zachovaly mramorové fragmenty figur. Nejznámější socha Amazonky je dnes umístěna v Zemském muzeu – v Muzeu nebylo dovoleno fotit, socha proto není doložena fotografií.

Dóm sv. Petra
Chrám byl založen roku 326 n.l. a v průběhu staletí mnohokrát poničen a přestavován. Velká proměna nastala po střešním požáru roku 1717. Románský dóm tvoří severní část dvoukostelí. Druhou polovinou je bazilika Panny Marie (Liebfrauenkirche), připojená z jihu gotickou chodbou. V chrámu jsou dochovány památky od 12.stol. přes gotiku, renesanci,manýrismus, baroko až k současnosti – tj. např. novodobé celoprosklené zádveří s ocelovou konstrukcí. Cenné exponáty jsou vystaveny v klenotnici (Domschatzkammer), umístěné ve východní části mezi chórem a křídlem křížové klenby. K nejvzácnějším exponátům patří Andreasův cestovní oltář, vytvořený zlatníky v 10.stol.

Kostel Panny Marie - Liebfrauenkirche
Centrální stavba s téměř kruhovým půdorysem. Stavba byla započata okolo roku 1230.

   

4. 10. 07          přejezd vlakem do Aachen (Cáchy)   

prohlídka města  - Dóm, Klenotnice dómu, radnice, Elisenbrunnen,  Museum umění, budova RWTH, Muzeum Couven, Muzeum Suermondt-Ludwig

Město Cáchy
Za vlády franského krále Pipina III. Krátkého vznikla v Cáchách královská falc. Roku 788 stala zimním sídlem nejmocnějšího vládce raného středověku Karla Velikého, který se stejně jako jeho předchůdci a následníci stěhoval po celé říši. Postupně učinil město svojí hlavní rezidencí a centrem vzdělanosti a kultury.
Za druhé světové války bylo město velmi silně poškozeno.
Cáchy jsou v současnosti městem studia a vědeckého výzkumu. Je zde mnoho starých univerzitních budov a dalších vzdělávacích institucí. Síť výzkumných ústavů a vývojových laboratoří je založena na úzký spolupráci s průmyslem, což je tady v Německu narozdíl od ČR normální. Každý druhý stavení patří univerzitě (koleje, laboratoře, obchody, úřady apod.) Centrum města je prosyceno historií. Budovy tomu odpovídají a "patron města" Karel Veliký tu zanechal svůj odkaz na každém rohu. Kdekoliv procházíte městem, tak na vás občas jukne hlavní katedrála tzv. Dom a mimo to je tu spousta i menších stavení, ale i tak jsou grandiózní.

Navštívené památky

Katedrála P.Marie – karolínský palác
Katedrála v Cáchách patří k nejvýznamnějším církevním stavbám v Německu. Od roku 1978 je zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. Je biskupským kostelem cášské diecéze.
Jedná se o mistrovské dílo gotického stavitelství. Jeho okna, která mají na výšku 27 metrů, jsou nejvyšší v této stavební epoše. Její historie sahá do roku 786 kdy Karel Veliký založil na falci osmibokou kapli P. Marie (Oktogon) zaklenutou ve výšce 32 metrů kopulí, která byla dostavěna roku 1664 a jež se později stala jádrem mohutnější církevní stavby. Kaple tvoří nejstarší část historického areálu dómu. Centrální prostor je v patře obklopen ambitem s bronzovým zábradlím, románské klenby jsou podepírány antickými korintskými sloupy. Na ambitu je též umístěn mramorový trůn.
Zde byli v letech 936 až 1531 korunováni na římské (německé) krále panovníci Svaté říše římské, mezi nimi i čtyři čeští králové. V roce 1349 to byl Karel IV., který po vzoru cášské kaple nechal postavit obdobný kostel na Novém Městě pražském (Karlov), roku 1376 jeho syn Václav IV. Roku 814 byl v kostele pohřben jeho zakladatel, Karel Veliký. V letech 1355 - 1414 byl vystavěn na východní straně gotický chór, kde jsou v současnosti ve zlaté schráně uloženy ostatky Karla Velikého. V 18. století byla přistavěna Maďarská kaple, vybudovaná nákladem krále Maďarska a Polska Ludvíka I. (dokončena 1767). Během 2. světové války byly zničeny v gotickém chóru vitráže o celkové ploše přes 1000 m²; byly nahrazeny moderními v letech 1949 - 1951.
Reprezentačnímu sálu, aule, bylo vyhrazeno nejvyšší místo pfalze a tvořil její centrum. Orientace karolinských aul byla mnohdy V-Z. Aula regia fungovala  jako trůnní sál, místo konání synodů, jídelna apod. (byly zde instalovány stoly a lavice, zavěšovány koberce, výzdoba zajištěna převážně  malby). Největší byla aula s třemi apsidami v Aachen (17,2 x 44 m), v proporcích, provedení konchy a snad i v artikulaci exteriéru srovnatelná s císařským sálem v Trevíru ze 4. st.; ingelheimský sál byl menší (vnitřní rozměry 14,5 x 33 m /bez atria či předsíně/).

V západním vstupním sále jsou umístěny alabastrová madona z období před r.1400 a po stranách dvě skulptury. Jednou z nich je plastika medvědice, lidově zvaná vlk.

Horní ochoz je přístupný pouze s průvodcem. Přístup ochozu byl pro zaměstnance MHMP – OKP zpřístupněn individuálně a to i s výkladem zaměstnance správy Dómu. Na západní straně ochozu se nachází mramorový trůn Karla Velikého z doby kolem r. 800 n.l. Na něm později sedávalo dalších 30 německých králů, kteří zde byli korunováni. Nachází se zde také karolínské bronzové zábradlí a mramorové sloupy, které nechal císař Karel přivézt z Říma a Ravenny.

Exteriér dómu
Jádro dómu tvoří nejstarší osmiboká centrální stavba (průměr 14.4.m a výška ve vrcholu 31,6m) s šesnáctiúhlým dvoupatrovým ochozem a barokní kopulí. Na východní straně byl později přistavěn vysoký gotický chór.  K jádru přiléhá Uherská kaple, která jako jediná není postavena v gotickém slohu, kaple sv. Anny a kaple sv. Matyáše. Na opačné straně je kaple Hubertova a v horním patře Michaelova.

Na západní straně dómu dominuje 74m vysoká novogotická věž z konce 19.století. V těchto místech je také hlavní portál Wolfstüre z 8.století, vybavený bronzovými vraty o rozměrech 3,95/2,75m  - tato vrata jsou první svého druhu v období středověku.

Klenotnice dómu
Dóm svou konečnou podobu získával více než 1200 let. Nachází se v prostorách na okraji areálu, před křížovou chodbou. Bohaté vybavení a jiné poklady financovali císaři, králové a poutníci. Kruhový lustr pod mozaikovou kupolí daroval Fridrich I. Barbarossa. Klenotnice dómu je jednou z nejvýznamnějších církevních pokladnic Evropy. Je v ní uložena jedinečná sbírka cenností dokumentující historii dómu, jako například Lotharův kříž (kolem roku 1000) nebo stříbrná, částečně pozlacená Karlova busta (po roce 1349).

Radnice
Stavba byla zahájena v roce 1333. V průčelí stavby jsou umístěny plastiky 54 králů, symboly 14-ti cechů a 7-mi svobodných umění. Schodiště je dekorováno plastiky Krista, Karla Velikého a papeže Lva III. Korunovační sál byl zdoben freskami, z nichž bylo po druhé světové válce obnoveno.

Elisenbrunnen
Po tisíc let zde fungují lázně. Byly kompletně dostavěny 1827 (v 19. století  - století páry).

Hlavní budova RWTH
Středem vzdělávacích aktivit je právě rýnsko-westfálská technická univerzita - zkráceně RWTH - která svou činnosti pokrývá bezmála všechna technická odvětví a jejíž součástí je třeba i lékařská fakulta (tak si tak v duchu představuju něco jako kdyby se spojila Karlova univerzita s ČVUT). Ale jmenuje se "Hoschule" protože nenabízí studium práv, tak se úředně univerzita jmenovat nemůže.

Muzeum Couven
V typickém měšťanském domě z období rokoka v historickém jádru města můžete sledovat vývoj měšťanské bytové kultury 18. a 19. století. Sladěné zařízení pokojů, kombinace fajánsu a drahého porcelánu a skla sahá od rokoka přes ranný klasicismus a napoleonský empír aľ do poklidného biedermeieru.

Muzeum Suermondt-Ludwig
Muzeum je pozoruhodné nejen díky svým sbírkám umění. Po renovaci a zpřístupnění historických nástěnných maleb se ukázala celková koncepce městského paláce z konce 19. století. Podle hesla "Od současnosti k antice" je v muzeu jak umění současné, tak klasickou modernu, düsseldorfskou a mnichovskou malířskou ąkolu, malířství 18. století, baroka a středověku.

 

5. 10. 07    odjezd vlakem do Prahy  - odjezd 6.50 (přes Frankfurt am Mohan, Dresden, příjezd 18.30) – v době odjezdu z Německa probíhala stávka železničářů – narušeny přestupy a zpoždění odjezdů zpět do ČR

 

Závěr

Z poznatků přístupů památkové ochrany urbanistických celků, zvláště historických center  a  potažmo jednotlivých církevních a světských historických objektů učiněných  v rámci prohlídek výše uvedených měst vyplývá,  že

• k ochraně  památek a historických staveb je vcelku přistupováno s  respektem zajišťujícím i při nutném zabezpečování současných potřeb fungování města zachování jejich historického charakteru
• rekonstrukce a opravy historických objektů jsou prováděny se zřetelem a respektem  k jejich stavebně - historickému vývoji, původním stavebním materiálům (v menšině nalezených případů jsou během celkové rekonstrukce objektu použity výplňové prvky euro – např. Cáchy, Trevir a plastových  a technologickým postupům s tím, že nové stavební či udržovací zásahy jsou prováděny v potřebné míře bez zásadního negativního zásahu do stávajícího urbanismu a architektonického pojetí stavby a jejího okolí (novodobé zádveří v dómu v Trevíru je však dle názoru zúčastněných na samé hranici možnosti novodobých zásahů a užití materiálů do historických staveb – takovéto provedení je v rámci staveb na území PPR zcela nemyslitelné)
• umísťování firemních označení a reklamních zařízení a prvků v exteriérech budov a v městském interiéru je umírněné (spíše potlačené), navštívená města netrpí nešvarem velkoplošných reklam - větší a mediálně propagované kulturní akce jsou však reklamovány velkoplošnými plachtami i v historických centrech (jejich umístění a provedení je však vždy odpovídající své poloze),
• navštívená města harmonicky dle názorů účastníků zájezdu zvládá propojení současné, nezřídka spektakulární architektury s historickým odkazem - prolínání novodobých objektů se zodpovědně revitalizovanou monumentální architekturou Centrum této světové kulturní metropole zásadně netrpí nešvarem velkoplošných reklam.