Přesnost zachycení detailů byla stanovena na 1 mm v oblasti geometrické (vrcholy, hrany, obrysy) a přesnost snímání textur modelu aby odpovídala. DPI v kolmém 0,1 mm v kolmém směru. Při digitalizaci se brala v úvahu skutečnost, že digitální verze modelu by měla sloužit jako podklad pro rekonstrukci v případě, že by došlo k poškození nějaké z částí modelu.
Základní omezení pro digitalizaci modelu byla následující:
- Model se standardně nachází v uzavřené prachotěsné vitríně. Tuto vitrínu model mohl opustit pouze v zimních měsících, a to jen na co nejkratší dobu maximálně třech měsíců.
- Model je z papíru, tudíž velmi křehký, není tedy možné aplikovat žádnou taktilní metodu měření, je třeba použít čistě optické metody.
- Papírový model a jeho barvy jsou citlivé na infračervené a ultrafialové světlo, proto měření tyto složky nesmělo obsahovat. Světelné zatížení po dobu měření bylo omezené.
- Model lze rozdělit na 52 samostatných dílů různé velikosti. Největší z dílů lze umístit na plochu 1600 x 1000 mm.
- Modely budov jsou po částech plošné a obsahují mimořádně detailní texturu.
Výstupem celého procesu se stal detailní povrchový 3D model starobylé Prahy z období 1837, který je k dispozici nejen odborné veřejnosti, ale jsou tu některé další aplikace pro veřejnost jako je jednoduchá hra či interaktivní 3D model na CD-ROMu.