Zpráva ze zahraniční služební cesty ve dnech 16. - 19. 9. 2008 do Berlína a Postupimi

Země:  Spolková republika Německo

Město: Berlín, Postupim

Termín:  16. - 19. 9. 2008

Účel:  získání praktických zkušeností v oblasti památkové péče, zejména pokud jde o řešení veřejného interiéru, umísťování reklamních zařízení, velkoplošné reklamy a spojení současné moderní architektury s historickými objekty.

Účastníci: JUDr. Marie Fischerová, JUDr. Alena Cibulková, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu

Komunikace:němčina

Úhrada: MHMP

 

Berlín v historii

V oblasti dnešního velkého Berlína původně sídlili Slované, v 10. století docházelo ke germánské kolonizaci a  vznikaly první germánské osady. Samotný vznik města Berlín nelze přesně určit. Na území kolem řeky Sprévy vzniklo dvouměstí Berlín a Kölln, přičemž první dokumenty o Köllnu jsou o šest starší než o Berlínu.Zmínka o Berlínu jako městě (civitas) je z roku 1251, kdežto o Köllnu z roku 1261.

V roce 1740 usedl na pruský trůn Fridrich II. (Veliký). Za jeho panování se Berlín stal významným evropským městem a centrem osvícenství. Za jeho vlády bylo v Berlíně postaveno mnoho významných staveb.

Po nástupu Bismarcka jako pruského ministerského předsedy v roce 1862 nastala doba sjednocování Německa, která vyvrcholila v roce 1871, kdy je ve Versailles podepsáno sjednocení Německa s Berlínem jako hlavním městem. Berlín se v době císařství rychle rozrůstal a  v roce 1912 už měl  2.000.000 obyvatel.

Druhá světová válka, vyvolaná nacistickým Německem, se na dnešním Berlíně podepsala nejvíce. Město bylo zničeno spojeneckými bombami. Ze 150.000 budov jich bylo 132.000 poškozeno nebo zničeno, na výstavní třídě Kurfürstendamm zbylo jen několik trosek a přes řeku Sprévu se bylo možno dostat jen pomocí lodí. Také mnoho nejkrásnějších domů Berlína, který byly postaveny v 18. a 19. století na třídě Unter den Linden bylo zničeno. Naštěstí byly znovu rekonstruovány ve své původní podobě.

Rozdělení Německa se nevyhnulo ani Berlínu. Jedním z nejsmutnějších dnů berlínské historie je 13. srpen roku 1961. Tehdy bylo započato s výstavbou zdi kolem Západního Berlína. Postupně byla vybudována 165 km dlouhá betonová zeď, která rozdělila město na dva světy.

Až do listopadu 1989 tak byl Berlín rozdělen a to včetně kanalizace, či hromadné dopravy. Po dobu rozdělení se obě části rozvíjely velmi rozdílně, stejně jako obě republiky. Výstavba na každé straně rozděleného Berlína probíhala jinak. Ve východním Berlíně se po vzoru sovětských měst budovaly velké bulváry (Karl-Marx-Allee atd.), stavěly se paneláky. V západním Berlíně se spíše navazovalo na tradice, především na tradice funkcionalismu.

Nejvýznamnější pamětihodnosti Berlína

  • Braniborská brána 
  • Reichstag
  • Muzejní ostrov
  • Třída Unter den Linden
  • Zámek Charlottenburg 
  • Pamětní kostel císaře Viléma
  • Berlínská (červená) radnice
  • Postupimské náměstí

Památková péče v Berlíně

Spolkovou republiku Německo tvoří 16 samostatných zemí, které spolu tvoří federaci. Oblast kultury, stavebnictví i památkové péče je věcí jednotlivých zemí, a proto v Německu máme co dělat se 16ti zákony chránícími památky té které země. Každá země má svůj Zemský památkový úřad.

Organizace památkové péče v Berlíně

V čele Zemského památkové úřadu v Berlíně stojí Zemský konzervátor (Prof. Dr. Jörg Haspel).

Pod Zemského konzervátora spadá:

  • kancelář konzervátora a oddělení pro právní věci
  • zemský archeolog
  • oddělení ochrany stavebních a uměleckých památek
  • oddělení pro státní stavební a zahradní památky
  • oddělení archeologie a přidělování finančních prostředků pro památky
  • vědecká rada památek a památkové zprostředkování.

Zemský památkový úřad v Berlíně sídlí v ulici Klosterstrasse 47.

Moderní architektura – rozvoj města

Postupimské náměstí

Před druhou světovou válkou představovalo srdce Berlína Postupimské náměstí. Stály zde nejdůležitější budovy. Proto sem na konci války směřovaly nejtěžší spojenecké údery. Dílo zkázy pak dokončila Berlínská zeď, která náměstí rozdělila ostnatými dráty a všechno bylo zbouráno.

Berlín v důsledku katastrofálního poznamenání válkou a rozdělením města tedy v podstatě ani nemá své přirozené centrum. Za historické centrum lze považovat malebný Gendarmenmarkt s barokním Německým dómem a jeho dvojčetem Francouzským dómem. Mezi oběma chrámy je krásný Koncertní dům se Schillerovým pomníkem, náměstí je obklopeno kavárnami a luxusními hotely. Krásně opravený je hotel Hilton.

Východní Berlín ještě na začátku devadesátých let připomínal krajinu po bitvě. Teprve po sjednocení Německa a spojení Berlína, se začíná vše měnit. Po pádu Berlínské zdi v říjnu 1989 se nová spolková vláda rozhodla, že hlavním městem se stane znovu sjednocený Berlín. V Berlíně se v současnosti všude staví, přistavuje, opravuje. Zvláštností, způsobenou pohnutou historií města je, že i v centru Berlína je stále spousta místa pro výstavbu. Přizvaní známí světoví architekti a urbanisté navrhli vystavět v centru supermoderní výškové budovy s pasážemi, obchody, kavárnami, kulturními sály. Vyrostlo zde mnoho zajímavých a na mezinárodním poli ceněných staveb. Oblast Postupimského náměstí se stala největším staveništěm v Evropě. V krátké době zde vyrostla nová finanční a obchodní čtvrť. Tyčí se zde vznosné stavby, jež projektovali Renzo Piano, Arata Isozaki a Helmut Jahn. Sídla zde v obrovských skleněných mrakodrapech mají největší světové a německé společnosti. Kromě administrativních bloků zde je i řada veřejných budov včetně kin a divadla, velká obchodní pasáž, luxusní hotel, restaurace.     

Firma Sony na Postupimském náměstí  vybudovala své centrum s moderní pasáží, kavárnami, 3D kinem a dalšími atrakcemi - Sony Center. Uprostřed komplexu pod originální střechou je velká centrální dvorana, kde je umístěna fontána a kolem ní je řada restaurací. Výborně řešená jsou veřejná prostranství, budova je vyzdobena a chráněna kvalitním sklem, byly použity ty nejmodernější technologie. Administrativní budova je obložena obkladem ze zvonivkových cihel a odpovídá tak severoněmeckým stavebním tradicím. Stavba Sony Center získala čestnou cenu Amerického architektonického institutu (AIA) za rok 2002.

Nová národní galerie

Architektem Nové národní galerie byl Ludwig Mies van der Rohe. Prosklená dvorana je překrytá plochou ocelovou střechou, již nese jen šest štíhlých podpěr. Tato stavba ze skla a oceli zcela naplňuje ideály hnutí Bauhaus (méně je více).

Dům světových kultur - Haus der Kulturen der Welt

Stavbě se přezdívá pro její vzhled „těhotná ústřice“. Jejím architektem je Hugh A. Stubbins. Patří k tomu nejzajímavějšímu, co je v Berlíně k vidění.

Nové nádraží

Nové nádraží bylo slavnostně odevřeno 26. května 2006. Nádražní budova se skládá z celkem pěti rovin, z nichž dvě slouží dopravě, v ostatních jsou obchody a úřady. Horní rovina je určena městské a regionální dopravě, v hloubce 15 m pod úrovní se nachází nástupiště pro dálkovou dopravu; stanice metra ještě nebyla dohotovena. Hlavní nádraží je obrovská stavba ze skla a oceli se světle zeleným prosklením, lehký skelet spojuje křídla moderní budovy. Orientace je jednoduchá a přehledná.

Reichstag

Budova někdejšího říšského sněmu je  symbolem Berlína. Byl postaven na konci 19. století, požárem byl poničen v roce 1933 a  posléze i zasažen bombami za 2. světové války. Obnovení se dočkal v letech 1957-1972. Po sjednocení Německa jej v letech 1994-1999 proměnil britský archtekt Norman Foster v jednu z nejmodernějších parlamentních budov na světě. Nad zrekonstruovanou budovou starého Reichstagu se tyčí mohutná skleněná kopule, patřící k vrcholným dílům high-techu. Uvnitř kopule, je spirálová rampa s vyhlídkovou plošinou pro veřejnost a zrcadlový kužel nad sněmovním sálem.

Nizozemská ambasáda

Budova Nizozemské ambasády v Berlíně obdržela významné ocenění na poli architektury - Cenu Miese van der Rohe.  Zajímavým prvkem stavby je spirálovitá promenáda, která se vine všemi osmi patry. Někde pojatá jako rampa, někde jako schodiště, propojuje centrální prostor, na který jsou po obvodě navěšeny dílčí veřejné prostory ambasády.

Televizní věž  (Fernsehturm)

Měří 365 m a je druhou nejvyšší stavbou v Evropě. Je proto vidět ze všech míst v Berlíně.  Betonový dřík ukrývá dva výtahy, které vyvážejí návštěvníky k otočné kavárně a na vyhlídkovou plošinu.

 Funkturm

 Funkturm je rozhlasový vysílač, který připomíná Eiffelovu věž a se svými 150 m výšky patří k dalším dominantám Berlína. Byl postaven v roce 1924.

 Pamětní kostel císaře Viléma I.

 Neorománský kostel byl při bombardování v roce 1943 téměř srovnán se zemí. Torzo jeho věže bylo ponecháno jako památník na hrůzy války. V bezprostřední blízkosti byla postavena osmiboká svatyně z modrého skla a samostatně stojící zvonice. Nad moderním hlavním oltářem nového kostela visí zlatá postava Krista, která bombardování kostela přečkala. Okna za oltářem jsou složena z malých modrých tabulek, při průchodu slunečního světla celek vyznívá velmi působivě.

Filharmonie

Byla postavena v letech 1960-1963 podle plánů Hanse Scharouna. Z vnějšku připomíná budova cirkusové šapitó. Plášť má od konce 80. let zlatavou barvu. Budova Filharmonie je považována za jednu z nejkrásnějších staveb postavených v Evropě v poválečném období. V květnu letošního roku byla budova bohužel poškozena požárem a nyní se pracuje na její obnově.

Příběh likvidace „skvostu“ východoněmecké architektury - Palác republiky (Palast der Republik)

Palác byl postaven roku 1970 a sloužil jako sídlo někdejšího východoněmeckého parlamentu. V paláci bylo 13 sálů a byl známý také z kabaretních televarieté. Po spojení Východního a Západního Německa se zjistilo, že je budova zamořena azbestem a v roce 2003 bylo rozhodnuto o jejím zboření. Demolice musí probíhat pomalu a opatrně, aby nepoškodila historické okolí, jako třeba Berliner Dom (Berlínský dóm). Na místě zbořeného paláce má vzniknout dočasná galerie současného výtvarného umění. Projekt s názvem White Cube (Bílá kostka) vídeňského architekta Adolfa Krischanitze vybrali berlínští radní. Měla by sloužit veřejnosti nejméně dva roky. Poté má být na místě postavena replika Berlínského zámku, který zde původně stál.

Veřejný interiér a spojení moderní architektury s historickými objekty

 Při porovnání veřejného interiéru v Praze a v Berlíně jsme zjistily, že ve srovnání s Prahou je v Berlíně instalováno mnohem méně reklamních prvků, ať už na veřejných prostranstvích nebo na nemovitostech. Objevená reklamní zařízení byla umírněnější co do velikosti a barevnosti. V Berlíně jsme téměř nenarazily na velkoplošné reklamní plachty. Dvě reklamní plachty, které jsme viděly sloužily skutečně výlučně k zakrytí prováděných stavebních prací a byly instalovány na lešení, tyto plachty byly v decentních neagresivních barvách.

O to víc nás překvapilo, že na muzejním ostrově – památka UNESCO – byla před budovou Pergamonského muzea umístěna reklamní plachta v agresivních barvách, která sice propagovala výstavu v tomto muzeu, avšak zcela necitlivě k okolním historickým nemovitostem. Prostředí bylo dále znehodnoceno restaurační předzahrádkou se slunečníky s výrazným reklamním označení (Berliner Pilsner). Stejně tak se nám zdálo velmi nevhodné umístění velkého množství nevkusných osvětlených prodejních stánků přímo u Pamětního kostela císaře Viléma I.

Za druhé světové války byla velká část Berlína zničena, zůstalo zde velké množství stavebních proluk, které jsou postupně zastavovány. Dle našeho názoru se architektům Berlína podařilo citlivě začlenit nově postavené budovy do původní historické zástavby.

Velmi se nám líbily v 90. letech zrekonstruované Hackesche Höfe (dvory), původně hospodářské usedlosti, které mají různorodé architektonické zpracovaní, jsou vzájemně propojeny a využívány k odpočinku, nacházejí se v nich obchůdky, kavárničky a miniparčíky.

Postupim v historii

Postupim (německy Potsdam)  je hlavním městem  spolkové země Braniborsko. Leží na řece Havel jen asi 26 kilometrů jihozápadně od Berlína, má téměř 150 000 obyvatel. V místě dnešní Postupimi vznikla původně v roce 933 slovanská osada s názvem „Poztupimi“. Později se stala sídelním městem braniborských kurfiřtů, pruských králů a německých císařů. Město každého okouzlí mnoha slavnými památkami. Areál  zámku Sanssouci, který tvoří 150 budov a 500 ha parků  (Neuer Garten, Glienicke, Babelsberg, Sacrow a Pfaueninsel atd.) byl zapsán roku 1990 na seznam UNESCO pod názvem Paláce a parky Postupimi a Berlína.

V novodobé historii Evropy je Postupim známa také jako místo konání Postupimské konference v roce 1945. 

Postupim byla bohužel v posledních dnech 2. světové války těžce postižena bombardováním. Také stavební politika v době bývalé NDR  vzhled města značně poznamenala. Např. krásný výhled od starého paláce směrem do nádherných zahrad hyzdí panelové domy v pozadí. Pro Postupim tak bylo tak velmi prospěšné, že NDR zanikla, mnoho zničených pamětihodností bylo znovu postaveno, ve městě se důkladně opravuje a renovuje.

Nevýznamnější památky Postupimi

  • rokokový zámek Sanssouci – zbudovaný jako letní sídlo Fridricha II. Velikého v letech 1745-1747, umístěný v rozsáhlém parku, kde se dále nachází Neues Palais (Nový palác) a další menší stavby (čínská čajovna, zámek Charlottenhof). Zámek Sanssouci navrhl architekt Knobelsdorf. Jméno pochází z francouzského „sans souci“, což přeloženo znamená bez starosti
  • Braniborská brána – tzv. „malá“ Braniborská brána, je starší než Braniborská brána v Berlíně
  • Cecilienhof – místo konání Postupimské konference, dnes muzeum
  • kostel sv. Mikuláše – klasicistní stavba
  • kostel sv. Petra a Pavla
  • ruská čtvrť Alexandrowka –  kolonie ruských dřevěných srubů s vyřezávanými prvky postavených roku 1826 pro dvanáct ruských vojenských zpěváků, zajatých pruskou armádou,  pravoslavný kostel
  • holandská čtvrť – postavena v 1.polovině 18. století ve stylu nizozemského baroka pro holandské přistěhovalce. Tvoří ji štítové domy postavené z malých červených cihel, zdobených kamennými a sádrovými detaily uspořádaných do skupin. Čtvrť je nyní zrestaurována a je je tak jednou z nejkrásnějších postupimských čtvrtí
  • Glienicker Brücke – procházela jím bývalá hranice mezi NDR a Západním Berlínem, místo vzájemné výměny špionů

Veřejný interiér

Při návštěvě Postupimi jsme zjistili, že na rozdíl od Berlína je v Postupimi daleko větší množství reklamních zařízení, ať už se jedná o reklamní výstrče instalované v parterech nemovitostí, velké množství stojek, přičemž některé byly „obřích rozměrů“  (v Praze ještě nevídaných) a zaujaly nás i zvláštní mobilní  textilní reklamní zařízení ve tvaru kapky (v Praze dosud málo používané. Reklamní zařízení na rozdíl od Berlína nebyly v tlumených barvách, ale jednalo se pestrobarevnou směs.

V Postupimi jsme se zajímaly také o to, zda v budovách jsou instalována plastová okna. Při prohlídce Postupimi jsme nenalezly, že by byla v objektech instalována plastová okna, k rekonstrukci a při opravách výplňových prvků jsou používány tradiční materiály (dřevo).

Závěr

V průběhu služební cesty do Berlína a Postupimi jsme zjistily, že při zachování původního charakteru historické zástavby jsou budovy přizpůsobeny požadavkům na moderní bydlení, což je zcela v souladu s mezinárodní úpravou ochrany architektonického a archeologického dědictví Evropy, kdy se každá smluvní strana zavázala podporovat při respektování architektonického a historického charakteru využití chráněných statků s ohledem na potřeby současného života a provádět adaptaci starých budov pro nové účely, pokud se to jeví vhodným.