Účastníci:

  • Mgr. Karel Holub
  • Mgr. Andrea Skorkovská

Termín: 7. prosinec – 9. prosinec 2004

Účel: La mairie de la ville de Paris  (Radnice města Paříže)

 Komunikace: francouzština, angličtina (bez tlumočníka)

Úhrada: MHMP

 

Časový průběh cesty:

úterý 7. 12. 2004   

6:00 odlet z Prahy, 9:00 pokračování RER do Paříže.   

11:00 ubytování Hotel EBER 112, av. de la Bourdonaise
15:00 prezentace a převzetí programu jednání Paní Dominique Ponge, Délégation Générale aux Relations Internationales, Mission Congrès FMCU-IULA-CGLU -  32, quai des Célestins 75004, PARIS

 

středa 8. 12. 2004  

10:00–12:00   

jednání se členy odboru pana M. LEMOINE

Sous-Directeur du patrimoine-Direction des Affaires Culturelles de la Ville de Paris-

adresse du service: Hôtel Montescot - 70 rue des Archives, Paris 4

14:30–17:00

Jednání: Pierre THOMAS Délégué Général aux relations général, Barbara Wolffer Chargée du secteur Europe 9, place de l'Hôtel de Ville-Paris 4ème

   

čtvrtek 9. 12. 2004 

10:30–12:00 Návštěva historické radnice a její prohlídka.

Barbara Wolffer - Chargée du secteur Europe

14:00–15:00 Převzetí materiálů a dokumentů.

21:30 odlet z Paříže, přílet v 23:00 do Prahy

 

Předmět  jednání:

* La ville de Paris et la protection  du  patrimoine monumental, civil et religieux;  principaux documents: les structures legislatifs dans le domaine de la protection du patrimoine.

Legislativní struktura v oblasti ochrany památkového fondu. Město Paříž a ochrana národních kulturních památek (profáních a náboženských); základní  dokumenty.  

* Relations de la Mairie de la ville de Paris avec les mairies  d´arrondissement. Environnement et le paysage urbain.

Program  jednání

8. 12. 2004

1. den  jednání  - dopolední část.

Předmět:

La ville de Paris et la protéction du patrimoine monumental, civil et réligieux

Město Paříž a ochrana národních kulturních památek (profáních a náboženských); základní  dokumenty. 

V krátkém úvodu jsme  přítomné seznámili se způsobem práce odboru památkové péče MHMP a jeho organizací s přihlédnutím k otázkám spojeným s  historickou architekturou a její funkcí v moderním životě... Se zájmem byly přijaty také informace o pražské památkové rezervaci, která je zapsána seznam UNESCO a následující dotazy směřovaly k nápravě povodňových škod v historickém jádru města. Z odpovědí na otázky ohledně monitoringu UNESCO ve Francii vyplynulo, že francouzská strana doporučením této organizace zřejmě  nepřikládá zvláštního významu a monitoring v praxi více méně neprobíhá. Důvodem je zřejmě okolnost, že UNESCO sídlí přímo v Paříži.  

Principaux documents et protéction des monuments historiques (Hlavní dokumenty a ochrana památek)

Základy ochrany kulturních památek položil zákon z roku 1913 /Loi du 31 décembre 1913 sur les monuments historiques/, který formuluje předmět ochrany následujícím způsobem: „Jde o stavby jako jsou zámky, paláce, katedrály a kostely jejichž konzervace představuje, z hlediska historie nebo umění veřejný zájem. Stejně tak pokud jde o předměty (objets), jejichž konzervace představuje z hlediska historie, umění, vědy nebo techniky veřejný zájem“. Kulturní dědictví v tomto pojetí je tedy soubor uměleckých, historických a archeologických statků. Rozlišuje se „Patrimoine immobilier /bati et naturel/ kulturní památky nemovité a přírodní a „patrimoine mobilier“ /kulturní památky movité/.

Uvedená definice byla inspirována italskou právní úpravou. Zároveň se v této právní úpravě objevují i prvky z německé úpravy, která formuluje problém následujícím způsobem: „Kulturní dědictví tvoří předměty nezbytné pro poznání naší společnosti, jejichž ochrana vyjadřuje veřejný zájem z hlediska uměleckého, vědeckého, technického, historického a urbanistického“.

Vedle těchto teoretických východisek současné znění památkového zákona ve Francii upravuje především práva a povinnosti vlastníků, občanů a státu k památkám. Zákon byl postupně doplněn velkým množstvím dalších právních předpisů /viz příloha/. Od roku 1930 se chrání nejenom jednotlivé budovy, ale i architektonické komplexy.

Právní úpravy v oblasti památkové péče rozlišují:

* édifices classés - stavby zapsané na seznam památek,

* zone de protéction du patrimoine architectural et urbain - ochranné zóny architektonického a urbanistického kulturního dědictví,  

* zone protéction des monuments naturels et des sites neboli ochranné zóny přírodních památek a sídel.

Podobně jako v praxi české památkové péče se zde střetávají některé často používané výrazy, jejichž význam je někdy alternativní povahy. Jde o následující výrazy: Protection, Conservation, Ré – utilisation, Animation:

Protection – ochrana: jde o všechny nemovité a movité památky, které jsou zapsány na seznam památek. V zákoně z roku 1913 je zároveň zakotveno, že v okruhu 500m od památky je nutné k veškerým stavebním pracím předložit projekt/návrh k posouzení příslušnému oprávněnému subjektu - Architect de Batiment de France.

Conservation – konzervace: v organizačním řádu Národního památkového ústavu České republiky je zakotvena pozice hlavního konzervátora. Ve francouzské definici jde o „pokračování ochrany památek“. Ve výkladu to znamená, aby památka netrpěla negativními dopady a zachovávala si pokud možno svůj původní charakter což vyvolává namnoze nutnost restaurátorských zásahů. Právě zde se projevuje klasický problém zda památku restaurovat k původnímu stavu nebo ji renovovat. Oba přístupy od poloviny 19. století často měnily svoje kritéria v závislosti na funkci využívání památky.   

Ré-utilisation (využívání),  Animation (oživení): z francouzského hlediska stanovení funkce využívání památky je vždy diskutabilní a je obtížné stanovit nebo určit typologickým řadám památek odpovídající náplň využívání (zvláště v případech sakrální architektury jde o obtížné řešení). Mezi využíváním a oživením památky není podstatného rozdílu a vždy jde o problém ekonomický.

Zajímavé výsledky poskytl průzkum, který Francouzům položil otázku, jakou funkci by měla mít památka. Z variabilních výsledných čísel vyplynulo, jaké využívání by měly mít chráněné kulturní památky:

  • 42% jako muzea
  • 34 % jako knihovny
  • 33% jako divadelní sály
  • 16% hotely
  • 10% sportovní zařízení
  • 8% různá kulturní zařízení.

Odpolední část programu jednání.

Diskuse na téma vztahů pařížské radnice a jednotlivých městských částí. Záměrem bylo  mimo jiné nastartovat další proces sdílení zkušeností a srovnávání parametrů ochrany památek mezi městy.

Odbor památkové péče je na pařížské radnici podřízen ředitelství pro kulturní záležitosti (affaires culturelles). Předmět činnosti  ředitelství je následující:

  • ředitelství pro kulturní záležitosti  má za cíl pečovat o nemovité kulturní památky, světské i náboženské, ochraňovat paměť města, uvádět umění do veřejného prostoru, napomáhat zhodnocování městské krajiny, obohacovat městské sbírky a rozvíjet uspokojování veřejné poptávky.
  • podporuje roli  umělců v městě Paříži a podporuje umělecké druhy ať již divadelní nebo hudební.
  • zajišťuje rozvoj přednášek, umělecké výchovy a zájmové činnosti.
  • organizuje umělecká setkání, podporuje mezinárodní kulturní život v Paříži a uvádí do města zahraniční kulturu.

Oproti ostatním departementům /krajům/ je v Paříži poněkud odlišná struktura z hlediska státní správy. Vedle zastupitelů města Paříže na čele se starostou jsou dalšími subjekty státní správy prefekt a policejní prefekt, každý s vlastní rozhodovací pravomocí. Tento složitý systém je důsledkem historického vývoje.

V oblasti památkové péče směřuje trend od státního dozoru k samosprávě a v současné době město Paříž pečuje samostatně o ochranu svých kulturních památek. V této souvislosti  byly zmíněny různé možnosti financování ze strany státu, ze strany Conseil Géneral (Státní rady)  či Conseil Régional (Regionální rady). Z těchto prostředků  se financuje se až 80% stavebních a udržovacích prací. Pro vlastníky kulturních památek existují  v případě obnovy památek daňové úlevy. Naproti tomu je v právní úpravě zakotvena povinnost vlastníka kulturní památku po určité dny zpřístupnit veřejnosti.

Dalším zdrojem financování je Fondation du Patrimoine. Jedná se o soukromou, nezávislou a nevýdělečnou organizaci  /a but non lucratif /založenou zákonem roku 1996, jejímž úkolem je ochrana v oblasti památkové péče, a to především objektů, které nejsou prohlášeny za kulturní památky /patrimoine non classé ou inscrit/. La Fondation du Patrimoine působí ve spolupráci se samosprávou. Zápis do seznamu kulturních památek navrhuje stát, vlastník může mít proti tomu námitky /i když v praxi se to nestává/.

Organizace pobytu:

Jednání ze strany pařížských partnerů byla zajištěna velmi kvalifikovaně a byl nám umožněn přístup k širokému spektru dokumentace.  

Závěry: přínos odbor památkové péče MHMP:

Byly získány zajímavé poznatky z oblasti památkové péče, které by při další spolupráci s pařížskou radnicí mohly přispět k nalezení nových /lepších/ řešení problémů, se kterými se MHMP-OPP při své činnosti setkává: 

  1. Iniciovat právní úpravou pro vlastníky kulturních památek daňové zvýhodnění dle francouzského modelu. 
  2. Uvažovat o založení památkové nadace, která by se ve své činnosti inspirovala francouzskou La Fondation du Patrimoine.
  3. Přísná regulace reklam a opakované ukládání pokut v případě porušení příslušné právní úpravy.
  4. Rozvíjet další pracovní kontakty a spolupráci s Marie de la Ville de Paris v oblasti památkové péče.
  5. Ke zprávě  přikládáme obsahovou strukturu smlouvy, která upravuje vztah mezi českým projektantem a francouzským subjektem v případě projektové činnosti při obnově památky na francouzském území. (Uvádíme námi upravenou verzi ve francouzském originále. Pro zájemce lze zajistit odpovídající český překlad). 
  6. Součástí zprávy je i přiložená fotodokumentace z ulic Paříže s příslušným komentářem. Vyplývá z ní, že ani ve městě, které je sídlem organizace UNESCO není vše v pořádku.