Antonín Langweil se narodil v roce 1791 jako deváté dítě v rodině  sládka schwarzenberského pivovaru v severočeských Postoloprtech. Otec však brzy zemřel a rodina se odstěhovala do Českého Krumlova. Právě tam Antonín vystudoval speciální hospodářskou školu, která byla zřízena knížecím rodem Schwarzenberků pro nadané syny jejich zaměstnanců. Mnoho technických dovedností, které si zde Antonín Langweil osvojil, mohl později využít při tvorbě svého neobvyklého díla. Po absolvování školy pracoval jako úředník krumlovského magistrátu a současně se věnoval svým výtvarným zálibám - maloval portrétní miniatury a experimentoval s tehdy novou grafickou technikou litografie. Jako první v Čechách si v roce 1818 otevřel litografickou dílnu v Praze. V roce 1822 pak získal místo knihovního sluhy v Univerzitní knihovně v Klementinu se služebním bytem. Této práci byl pak věrný až do konce svého života.

Nenaplněné umělecké ambice nutily Antonína Langweila stále hledat formy určité výtvarné seberealizace. Vystavoval drobné práce na výstavách pražské výtvarné Akademie a v roce 1826 přistoupil k uskutečnění svého dávného snu, v malém modelu zobrazit město Prahu. Jako půdorys použil tehdy tiskem vydaný Jüttnerův polohopisný plán Prahy, měřítko modelu je 1:480.  Rozpracovaný model Antonín Langweil několikrát vystavil pro veřejnost a získal si pověst zaníceného podivína, jehož kuriózní dílo stojí za pozornost. Své dílo nedokončil a v pouhých 46 letech, 11. června 1837, zemřel. 

Díky prosebnému dopisu vdovy model pro Vlastenecké muzeum koupil v roce 1840 císař Ferdinand V. Poprvé po Langweilově smrti byl pak model vystaven až v roce 1862 na Staroměstské radnici. V dalších letech byl model vystavován muzeem jen občas v době svatojánské a svatováclavské pouti. Teprve roku 1891 byl vystaven na delší údobí v době konání Zemské jubilejní výstavy a po jejím skončení od roku 1905 jako součást expozice Lapidária Národního muzea na Výstavišti.

Po 2. světové válce byl převzat do správy Muzeem hlavního města Prahy. Po zpřístupnění v tomto muzeu roku 1961 v rámci expozice Prahy 19. století se Langweilův model stal pro Pražany a návštěvníky Prahy skutečným objevem a návštěvnickou atrakcí. Současně od roku 1962 probíhalo důkladné odborné restaurování modelu akademickými malíři Janou a Jiřím Boudovými. Od roku 1970 byl restaurovaný model vystaven ve velké prosklené vitríně, která byla v roce 1999 nahrazena vitrínou zcela novou, zhotovenou Langweilovu modelu téměř "na míru", v níž má tento mimořádně cenný exponát své bezpečí a optimální mikroklima.