Stopy a znamení / Traces and Omens
Langhans Galerie Praha, 7. 6. - 20. 8. 2006
Výstava je výběrem z přehlídky fotofestivalu Noorderlicht 2005. Kurátor: Wim Melis.
Stopy důležitých událostí a znamení některých určujících jevů dnešní doby. Díla fotografů pocházejících z více než deseti zemí mají jedno společné: zabývají se fenoménem času ve fotografii. Může zmrazený okamžik na fotografii vypovídat o mnohostranné skutečnosti? Jak zobrazit změnu a vývoj? Jak odlišit příčinu a důsledek? Nakolik fotografie realitu pouze dokumentují a kdy ji už samy dotvářejí svým subjektivním pohledem? To jsou otázky, které si výstava klade.
Nizozemská fotografka Annet van der Voort se zamýšlí nad dnešním zdůrazňováním krásy a mládí: staví vedle sebe velké snímky tváří starých žen a malé dobové portréty královen krásy ze třicátých let, jejich vrstevnic. Adrienne van Eekelen fotografovala více než deset let dívku jménem Raphaëla a její proměnu v mladou ženu. Rekonstrukci uplynulého času se věnuje čínský autor Bo Hai, který propojuje portréty s obrazy toho, co bylo pro život zobrazených zásadní. Australanka Helen Kudrich zachytila následky tsunami v Thajsku: kontrast mezi původním luxusem drahých turistických oblastí a jejich neutěšeným stavem po záplavě vypovídá o lidské zranitelnosti a klamném pocitu jistoty, který dává majetek. Kai Bornhöft kritizuje zmechanizovaný život západní společnosti: odcizení vůči přírodě ukazuje na příkladu rybolovu, který se stal novým odvětvím průmyslu.
Owen Logan za pomoci postavy převlečené za Michaela Jacksona poukazuje na to, že Nigérie zůstává zemí, jejíž černí obyvatelé slouží bělochům jako levná pracovní síla - Jackson také zavrhl své kořeny, aby si získal širší bílé publikum. Američan Larry Fink své snímky aranžuje a režíruje: v sérii „Forbidden pictures / Zakázané snímky“ se vysmívá siláctví amerických politiků. Fotografii muže nápadně podobného Georgi W. Bushovi, jehož ruka sahá směrem k výstřihu modelky, Fink komentoval: „Ta žena by měla být metaforou naší zahraniční politiky, která spočívá ve strkání našich rukou tam, kam nepatří, a pánovitého zneužívání naší moci.“
I další projekty komentují politickou situaci ve světě. Anoek Steketee se vydala do Íránu, aby se přesvědčila, nakolik odpovídá skutečnosti obraz podávaný o této zemi západními sdělovacími prostředky. Zjistila, že v mezích vlastního domova žijí lidé relativně svobodně, ale na ulicích vládnou pravidla islámské společnosti. Francouzská fotografka Gladys dokumentuje život v městečku Laredu, které leží v USA na hranicích s Mexikem a je každodenním svědkem snahy řady Mexičanů dostat se ilegálně do vysněné země svobody a blahobytu. Její cyklus Casa Ortiz sleduje život rodiny, který se odehrává v koloniální budově, jejíž historická atmosféra působí i na obyvatele – chovají se, jako by žili v jiné době. Hranice mezi snem a realitou je tenká.
Mezi nejkonceptuálnější díla výstavy patří soubor „Ma – Mezi minulostí“ Jamese Nakagawy. Propojil fotografie svého otce a děda s vlastními snímky, aby vytvořil vizuální rodinnou historii protínající tři generace. Turecký fotograf Ali Taptik manipulovanými fotografiemi vytváří svou vlastní skutečnost – přeskupuje vztahy, hraje si s výrazy tváří a mění atmosféru. Výsledkem je fiktivní autobiografie, která má nahradit Taptikovu osobní historii nejen pro diváky, ale i pro něj samotného. Hiroyuki Masuyama ve 
videosmyčce s názvem „Cesta“ shrnul do několika minut všechna roční období, která spolu s ním prožijeme při téměř půlkilometrové cestě.
Vystavené fotografie analyzují veřejné dění i soukromí svých tvůrců. Rozborem svého osobního života ale fotografové často komentují sítě sociálních a politických souvislostí. Fotografické svědectví zanechává stopy, které vyžadují interpretaci. Stopa se stává nejen svědectvím, ale i znamením, varováním.
Langhans Galerie Praha
Vodičkova 37, 110 00 Praha 1, otevřeno út–ne 12–18 hodin
telefon: +420 222 929 337, fax: +420 222 929 336
www.langhansgalerie.cz, e-mail: info@langhansgalerie.cz