Má zastřený, chraplavý hlas. Dalo by se z něj ubalit několik kartónů cigaret a vydestilovat pár sudů whisky. Sám by se jistě rozhovořil při zmínce o Sergi Gainsbourgovi a Tomu Waitsovi. Jejich písně ho poznamenaly podstatně víc než jeho krajan, slavný šansoniér Jacques Brel. Všem třem je blízké blues, jazz a country, všichni jsou nejen skvělí skladatelé, ale zároveň neméně zajímaví básníci. To v případě Arna dosvědčuje i jeho nejnovější album Jus de box, které osciluje mezi sofistikovaným poprockem a trýznivými baladami. Procítěná Jusqu'au bout se vyrovná Waitsovým hitům, valčíkový rytmus, klavír a smyčcový háv v Douce zase dostojí kvalitě milostných písní Serge Gainsbourga - mimochodem před pěti lety společně s bývalou manželkou Jane Birkinovou krásně přezpívali slavný hit Elisa tohoto francouzského enfant terrible. A pokud Arno sáhne jen po akustické kytaře, vtiskne svým životem odřeným hlasem písni Help Me Mary naléhavost Vladimira Vysockého. Jeho muzika je svými kořeny pevně vrostlá do velmi tradiční hudby, ani v nejmenším se nezříká všech těch nezbytných šansonových ozdob - klavír, akordeon, smyčce, občas trubka; v podstatě dané hudební postupy. Ale ani tahle omezení nemusí být každému na překážku - Arno z nich dokáže vytěžit skladby, které zní, jako by to měla být poslední písnička jeho života. Jus de box je krásná deska, která jasně dokazuje, že frankofonní šanson našel v podobě Arna svou budoucnost - jako by se do něj vtělil duch Serge Gainsbourga! (Honza Dědek, Reflex – kráceno)
Více informací na www.rachot.cz
Vstupenky: Ticketpro, Palác Akropolis
Do 16.3. zvýhodněné vstupné