Hudba, kterou jste neslyšeli… na konci srpna v Praze
26. – 30. srpna 2010 proběhne v Praze již čtvrtý ročník přehlídky toho nejlepšího z japonské a soudobé hudby European Shakuhachi Festival.
Tento mezinárodní festival pojmenovaný po tradiční japonské bambusové flétně shakuhachi nabídne v krásných a akusticky vynikajících prostorách HAMU, v Lichtenštejnském paláci na Malostranském náměstí, koncerty předních českých i světových hráčů na japonské tradiční nástroje, taneční představení, workshopy, přednášky, kurzy, musikologické kolokvium Shakuhachi-From Zen to Avant-garde na půdě Ústavu hudební vědy FF UK i noční projekce japonských filmů.
Festival představí nástroj shakuhachi a jeho hudbu v různých kontextech – zažijete mystickou atmosféru staré duchovní hudby i experimentální skladby ze západního hudebního světa, pro který shakuhachi objevili John Cage a Toru Takemitsu. Festival tak odhalí spojení mezi zdánlivě neslučitelnými žánry japonské tradiční a západní avantgradní hudby. Esoterické skladby japonských “mnichů nicoty-komuso” v podání japonských a evropských interpretů vystřídá shakuhachi v kontextu ambientní elektronické hudby.
Festival zahájí večer na téma “japonské nástroje a elektronická hudba”. Shakuhachi ve spojení s elektronikou zde představí Jean Francois Lagrost, Jim Franklin, Kiku Day, Christopher Yohmei a čeští Data-live a Dj Nemesys. Vstup je volný. Můžete očekávat soudobou hudbu s využitím více-kanálového zvuku i shakuhachi s živou (nepředsamplovanou) eletronikou v autorské kompozici Jima Franklina Songs from the Lake, Sketch No. 2 či ambientních Data-live. Hlavní koncert festivalu pak představí slavné hráče na japonské nástroje koto, shamisen a shakuhachi, kteří zahrají skladby tradiční i soudobé, sólové i ansámblové. Hru na shakuhachi v podání Christophera Yohmei doprovodí zvláštní host koncertu tanečník divadla nó Akira Matsui. Závěr festivalu bude patřit soudobé a avantgardní hudbě, hudbě, kterou jste ještě neslyšeli, jak zní motto celého festivalu. Těšit se můžete na kompozice zásadních současných skladatelů v čele s Hitori Mondo Vlastislava Matouška. K hráčům na japonské nástroje se připojí smyčcový komorní orchestr s dirigentem Petrem Louženským. Tradiční skladby jsou světem, kde zvuk existuje pouze ve spojení s tichem, kde ruch doplňuje krásný tón a kam se k čisté výšce tónu putuje krajinou tónových flexí. Tyto postupy úzce rezonují se současným výtvarným uměním i soudobou hudbou. Náš festival se může pochlubit vzácnými hosty jakými jsou virtuózní hráč na shakuhachi Shinzan Yamamoto, uznávaný japonský expert na starou hudbu mnichů komuso Zenpo Shimura, tanečník divadla nó Akira Matsui, hráčka na koto a shamisen Kikuko Sato etnomuzikolog, skladatel a zároveň ředitel festivalu Vlastislav Matoušek,doplňuje umělecký ředitel festivalu Marek Matvija.Festival pořádá sdružení 108 Hz ve spolupráci s Evropskou společností pro shakuhachi (European Shakuhachi Society), nadací Japan Foundation, Česko-japonskou společností a Hudební a taneční fakulty AMU za finanční podpory Ministerstva kultury a Magistrátu hlavního města Prahy.
European Shakuhachi Festival, 26. – 30.8. 2010, HAMU, Lichtenštejsnký palác, Malostranské náměstí 13, Praha 1
Více na www.komuso.cz
O shakuhachi
Shakuhachi je japonská flétna, která po staletí sloužila jako nástroj duchovní praxe. Díky svým unikátním zvukovým možnostem a původní hudbě se koncem šedesátých let začala šířit hudebním a uměleckým světem i mimo Japonsko; inspirovala významné skladatele jakými jsou Henry Cowell a John Cage.
Nová média často pracují s glitchem (náhodným digitálním kazem) a jinými obrazovými a zvukovými ruchy ve prospěch silnějšího vyjádření a akcentování samotné existence média (např. zvuku). Tento postup silně rezonuje s estetikou tradičních skladeb pro shakuhachi. Zářivý, plný tón vždy existuje pouze v kontrastu s tónem zastřeným, rozpadajícím se; zvuk existuje pouze obklopený tichem a k čistému tónu se vždy putuje krajinou rozličných flexí a glissand, čili cestou ohybání tónů a klouzáním od jednoho tónu k druhému. Oproti novým médiím jsou však tyto postupy plně akustické a rozvíjené tradicí trvající řadu staletí.
Barva tónu (témbr) je to, díky čemu rozpoznáme například zvuk klavíru od houslí. Je určena strukturou a hlasitostí jednotlivých harmonických frekvencí, které jsou součástí zvuku. Nejenže použití rozličných technik nátisku, dechu a duplicitních prstokladů umožňuje hráčům na shakuhachi měnit barvu tónu, ale zároveň se od sebe liší i barva tónu jednotlivých hráčů. To prokázala například dizertační práce Davida Bidla z pražské HAMU (Kinko honkjoku – význam témbru pro hudební strukturu). Z porovnání zvuku několika hráčů hrajících ten samý tón, užívajících totožný prstoklad a podobnou techniku nátisku, vyšly najevo dramatické rozdíly ve struktuře tónu. Tón shakuhachi má tedy výrazný individuální charakter, který se přímo váže k hráčově fyziognomii. Dalšími faktory jsou aktuální psychický stav a celková uvolněnost hráče.
Historie vývoje západních nástrojů zaznamenala zestejnění barvy tónu napříč jejich rozsahem, zároveň byly některé aspekty nástroje - hlasitost, přesnost ladění a vyváženost - upřednostňovány nad kvalitou samotného zvuku. Proto se nyní někteří hudebníci opět vrací k barokním instrumentům, které třeba nejsou tolik hlasité, ale mají zajímavější a bohatší zvuk. Některé hudebníky jejich hledání zavedlo až k flétně shakuhachi, která je z tohoto pohledu ultimátním hudebním nástrojem. Její tón disponuje ohromnou škálou barev a zároveň její tradiční hudba otevřeně nabízí techniky, jak s ní pracovat. To je také důvod, proč flétna shakuhachi a její tradiční duchovní hudba zaujaly pozornost předních skladatelů dvacátého století.