Noc kostelů 2011 je:
- pozváním všech lidí dobré vůle ke společnému setkání a k objevování krásy křesťanských výtvarných a architektonických pokladů,
- projevem kreativity a důvěry v život u lidí, kteří chrámy stavěli a zdobili, ale i u těch, kteří je dnes obývají a chtějí se podělit o svou víru, o svůj život, a svoje osobní obdarování a dovednosti,
- nabídkou zakotvené křesťanské spirituality, modlitby a služby potřebným,
- znamením živé spolupráce křesťanských církví (ekumenismus), která zaceluje rány vzniklé v minulých staletích.
Zamyšlení ICLic. Karla Moravce nad mottem Noci kostelů 2011
Připomínám si noc co noc, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá. (Ž 77,7)
V noci spíme. Někteří však musejí pracovat, jiní se baví, milují,... Pro někoho je noc symbolem pohaslých nadějí a temnoty života, ve které jen zoufale čeká na svítání.
Podobně vnímal noc autor žalmu 77. V noci, kdy je sám, a okolní tma umocňuje temnotu jeho myšlenek, úpěnlivě volá k Bohu, a zpočátku se mu zdá, že volá marně, jako by tma jeho života neměla nikdy skončit. Připomíná si radost a Boží pomoc v minulosti, ale jeho přítomnost je plná tmy a bolesti. Přece však nepřestává volat k Bohu a jeho přemítání v něm zároveň obnovuje důvěru.
Jak jsou jeho slova podobná prožívání mnohých lidí, kteří v noci života už jen vzpomínají na minulé dny – podle hesla, že „lépe již bylo“. Ale přece je každá noc ohraničena svítáním, světlo zahání temnotu. V temnotě noci nemusíme jen marně vzpomínat na to, co se již nevrátí, ale učit se věřit ve svítání, připomenout si, že Bůh na člověka nezapomněl. Křesťan věří, že Kristus přichází jako světlo do temnoty noci, naděje svítání, naděje pro každého člověka, který již přestával doufat.
Noc kostelů nám dává šanci podívat se dovnitř do chrámů, které stojí v našich obcích a městech jako symboly víry a naděje. Venku je tma, ale uvnitř je světlo, které zve k sobě. Ať se otevřené kostely stanou pro mnohé návštěvníky místem, kde do jejich vlastní noci zazáří malé světlo naděje!